5.přikázání

5. přikázání

Příběh o daru

Když někomu koupíme krásný a drahý dar, zabalíme ho, slavnostně předáme a těšíme se až ho náš milovaný bude používat. Když přijdeme za rok, zjistíme, že je celý otlučený, zničený a pohozený v koutě. Jak se budeme cítit?

Naše tělo je Božím darem. Zabít je možné nejen fyzicky (zlozvyky, např. kouření, špatná životospráva, stres, nedostatek spánku, špatný odpočinek, …), ale i duchovně (zloba, neodpuštění, závist, …).

Hříchem zde může být i špatný příklad, který dáváme dětem nebo druhým lidem (nevedeme je k věčnému životu, …).

Důležitým protikladem těchto hříchů je odpuštění.

Příběh o odpuštění

Po druhé světové válce byla ze severní Moravy do Rakouska odsunuta žena. Při odsunu ji zabili manžela. Tyto skutečnosti ji natolik zranili, že se rozhodla už nikdy nepromluvit česky. Při pouti národů do Mariazell se v její obci objevila skupina českých poutníků. Když viděla jejich víru, opustila své někdejší rozhodnutí a pomodlila se s nimi česky modlitbu Páně. Svědectví naší víry může prolomit ledy nenávisti a vést druhé k odpuštění.

Život je jako motor, kromě výkonu produkuje i jedovaté zplodiny. S tím nic nenaděláme, ale když vím, že jsem někoho přiotrávil, mám mu pomoci odpustit tím, že uznám svou vinu a omluvím se.

Ze stránek: http://web.katolik.cz/jph%2Dlmjk/