Člověk: Otče náš, jenž jsi na nebesích...
Bůh: Prosím?
Nepřerušuj mně, Pane, já se modlím.
Ale tys mne přece volal!
To ne, vlastně jsem tě nevolal. To my se jen tak modlíme... Otče náš, jenž jsi na nebesích...
Tys mě volal, oslovil mě, chceš tedy začít se mnou rozhovor – nebo ne?
Posvěť se jméno tvé!
Myslíš to vážně?
Co mám myslet vážně?
Jestli chceš mé jméno posvěcovat. Víš vlastně, co to znamená?
No, to znamená... to znamená... Já to vlastně vůbec nevím.
To znamená, že mě chceš uctívat, že ti připadám jedinečně důležitý, že mé jméno je ti vzácné.
Teď tomu rozumím. Přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.
A děláš pro to něco?
Jestli něco pro to dělám? Samozřejmě. Přece chodím do kostela.
Já chci od tebe víc – aby ses zbavil svých zlozvyků, kterými nepotěšíš nikoho u vás doma. Abys myslel víc na své bližní, jak jim můžeš pomoci k poznání víry. Já chci, abys uzdravoval nemocné, sytil hladové, těšil smutné – vždyť vše, co děláš pro druhé, děláš přece pro mne.
Proč to všechno připomínáš právě mně? Kolik lidí sedí v kostelech, kteří dělají méně než já!
Myslel jsem, že se opravdu modlíš za to, aby mé království přišlo a má vůle se plnila. A to musí vždy začít právě u toho, který se za to modlí. Chceš-li být opravdu poslem mého království, to musíš opravdu ty chtít to, co chci já.
Už to začínám chápat... Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
Myslíš nyní skutečně na to, že tvá prosba obsahuje i tvůj závazek, že i ty uděláš něco pro to, aby lidé kolem tebe neměli nouzi?
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
A co tvůj bývalý kamarád Marek?
Ale ty přece víš, jak mne vždycky provokuje, jak se mi vysmívá. A je silnější než já...
Já vím. Ale co potom tvá modlitba... jako i my odpouštíme...?
Já jsem pro – ať si lidé odpouštějí – ale u Marka je to přece vyjímka, tak se nedá odpouštět.
Jsi upřímný. Ale dělá ti to vůbec radost, s takovou zlostí chodit po světě?
Vůbec mi to Pane nedělá radost.
Já tě z toho uzdravím. Odpusť Markovi a já odpustím tobě. Přestaň se rmoutit kvůli tomu nepřátelství.
Ale já nevím, jestli to dokážu...
Neboj se, já ti pomohu!
A neuveď nás v pokušením, ale zbav nás od zlého.
To ti splním rád. Jen ty se vyhýbej lidem a situacím, které tě pokoušejí ke zlému!
Jak to Pane myslíš?
Vždyť ty dobře znáš své slabůstky, své zlozvyky: slabou vůli, nespolehlivost, hádavost, nedostatek snášenlivosti. Nedej těmto pokušením žádnou šanci, postav se pevně proti.
Tak tohle je ten nejobtížnější Otčenáš, který jsem se kdy v životě modlil. Ale poprvé to má co dělat se mnou, s mým životem. Já jsem to vždycky jen tak odříkával... Chci to zkoušet znovu... Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.