7.přikázání

7. přikázání

Příběh o zkoušce z katechismu

Henryk Sienkiewicz v knize Pouští a pralesem popisuje příběh mladého černocha, který je připravován na křest. Při zkoušce z katechismu dostane otázku, co je to hřích. Dlouho přemýšlí a nakonec řekne: „Hřích je, když mi někdo vezme kozu.“ „Výborně,“ pochválí ho zkoušející. „A co je to dobrý skutek?“ Bez dlouhého otálení mladík odpoví: „Dobrý skutek je, když vezmu kozu někomu já.“

Za totality se říkalo: „Kdo nekrade, ten okrádá rodinu.“ Něco z toho v nás zůstalo. Být věrný v tomto přikázání a všelijak si své počínání neomlouvat je věc víry. Věřit, že když zůstaneme Bohu věrni, on nám to vynahradí.

Časté hříchy proti tomuto přikázání je nesplácení dluhů, nevracení půjčených věcí a ničení společného majetku.

Dnes nás společnost vede k tomu, že musíme všechno mít. Nemusíme. Obranou je naučit se radovat ze vztahů s lidmi a ne jen z věcí (děti, které se neumí radovat ze společné hry, musí zabavit PC či televize). Dělejme si radost tím, že spolu trávíme čas (hry, výlety, atp.) a ne tím, že se zavalujeme zbožím.

Učme se skromnosti – základní křesťanské ctnosti. Umět být vděčný za maličkosti a radovat se z nich.

Ze stránek: http://web.katolik.cz/jph%2Dlmjk/